logo email
fb youtube

CESTY DO SEBENejdál dojde ten, kdo jde do sebe...

Generace Z - více o projektu

Čteme o tom, že jsme designéry svého života. Věříme tomu, ale nevíme, jak na to.

Nestojíme tady v pozici Guru, který vám ted´ chce ukázat, jak máte správně žít, poučit vás o tom, jak být šťastný a poukázat na váš problém, kterého vás jako zázrakem zbaví. Vůbec ne. Chceme vám nabídnout vlastní zkušenost. Zkušenost dvou holek, co vám chtějí ukázat, že to jde jinak. Že to jde! Chtěli bychom s vámi sdílet příběhy o vzestupech a vznášení se v sedmém nebi, i o pádech ze sedmého nebe na hubu… A skrze tyhle příběhy vám předvést, jak pracovat s pocity nejistoty, beznaděje, úzkosti či strachu. Nejde o to přestat mít negativní pocity. Jde o to přiznat si, že je máme, a naučit se s nimi pracovat. Nedovolit jim ovládat naše chování, a tudíž náš život.

Tenhle projekt bude jízda! Bude to jako vzrušující horská dráha pocitů, která tě zavede rovnou do podstaty věci.

I když je do jisté míry pravda, že si za všechno „můžeme sami“, je fajn přihlédnout k tomu, že jsme na sebe nabrali dost pravd-nepravd společnosti, která nám diktuje, jak být svobodní. Paradox, co? „Vystuduj školu, udělej si doktorát, najdi si dobrou práci, nech se povýšit, najdi si partnera, provdej se/ožeň se, založte rodinu, vezmi si hypotéku, pořid´ si velký dům s bílým plotem, plať daně... a hlavně bud´ svobodný!“ A my zapomínáme uvažovat, co chceme my sami, a tupě si necháváme diktovat společností, co je pro nás nejlepší. A když náhodou uděláme něco jinak, potřebujeme fůru energie k tomu si to před společností obhájit. Rázem jsme součástí stáda, ani nevíme jak. A je zatraceně těžký z toho stáda vystoupit a nepřipadat si divný, hloupý. Jako kdyby si černá ovce neměla připadat černá.

A tak téma svobody zůstává ohraničené. Říkáme, že jsme svobodní a že žijeme ve svobodě. Ale cítíme se fakt svobodní?

Máme strach roztáhnout křídla a zbavit se rodičovské podpory, nebo opustit struktury systému, i když cítíme, že nefungují, jenom proto, že se bojíme pádu. A přitom – kolikrát v životě jste upadli? Na bruslích, lyžích? A zatím jste vždycky vstali, ne? Neutopí se ten, kdo se potopí, ale ten, kdo zůstane pod vodou.

Jako děti jsme měli maximum svobody a minimum odpovědnosti. A kdo řekl, že s nastupující odpovědností musíme přestat být hraví a svobodní? Vždyť právě svoboda s sebou nese obrovskou odpovědnost! Když se rozhodnu osvobodit se, stávám se odpovědnou sama za sebe a za všechny své činy. Už nemůžu své chyby a přešlapy svádět na rodiče, školu, nebo stát. Kdepak…

Jako dospívající nás křeše pracovní trh, který je flexibilní, čímž skýtá kopec rizik, nejistot a otazníků. Naše mladá a nezkušená mysl je přeplněná nejistotami, strachy a obavami o budoucnost. Často více přemýšlíme a méně konáme. Brzdí nás opět strach ze špatného rozhodnutí, z následků, z odsouzení…

To vše v nás může vyvolat pocit viny, který je ovšem falešný. Ne vždy se totiž jedná o naši chybu. Podle výzkumů organizace Young Mind v sobě máme přemíru úzkostí, které v sobě dusíme. Nikdo nás nenaučil, jak zvládat stres, který vzniká při pouhém pohledu na všechny ty možnosti, které máme. Pokrok – to je dynamický kůň dnešní doby a na poníka Pokory každý kašle.

Škola dnes nestačí – to je nám často jasné, a tak se rozbíháme vstříc dalším příležitostem. Při studiích začínáme pracovat – výkon, výkon, výkon! Pomalu ale jistě se přizpůsobujeme diktátu naší společnosti. Jsme mladí a uhnaní - výsledkem jsou často i nemoci, které byly dříve v tak mladém věku raritou: Deprese z potlačeného vzteku, že nežijeme SVŮJ život. Crohnovy choroby, že všech těch nestrávených emocí. Úzkostné stavy ze všech těch povinností, které nejsme schopni během jediného dne stihnout. Karcinomy děložního čípku z nadbytečného stresu. Tělo nám to dává sežrat obrovskou lžící…

My, „TA“ GENERACE, ti moderní, ti budoucí, úspěšní, toužící po ocenění, po tom něčeho dosáhnout, za to často platíme velmi vysokou daň. Neumíme pracovat s tím, co nás pomalu a jistě zpracovává.

Můžeme se společně naučit, jak se s tím vším vyrovnat. Jak najít cestu od očekávání druhých (a v důsledku toho i svých) zpět k tomu, co opravdu chceme (a tím pádem potřebujeme). Jak nebýt tou generací, ale sami sebou.

A kromě všech útrap, které přináší tlak společnosti tím, že nás nutí studovat a budovat kariéru a zapadnout do kolektivu, spojených s naším profesním životem, se také plácáme v osobních záležitostech, jako jsou vztahy s partnerem, přátelství, rodinné vazby, parta, kolektiv spolupracovníků nebo studentů. Přirozená snaha zapadnout přináší spoustu bolesti, stresu a bohužel i sebe-popírání. Hlavně ať mě mají rádi. Hlavně ať mě nezavrhnout. Hlavně ať jsem součástí. Hlavně ať k nim patřím. Hlavně ať nejsem sám!

Všechno to končí zpět u toho – u sebe. Vrátit se k sobě je jako vrátit se domů. Nikdo vám nediktuje, neurčuje, neříká, co se má a nemá. Vy to víte nejlíp, a proto se tam i nejlíp cítíte.

Novinky

  • Mrkněte, co se skrývalo v ženě na Omské.
  • ThetaHealing®
    Přečtěte si krátkou zprávu o tom, jak jsme se léčili thétou!
  • Podívejte se, jak hodnotí druhý retreat Donna Divina účastnice: Je to úžasné. První seminář, na kterém se nemusí nic chápat hlavou :) Úžasný program, pro ženy je to vskutku DAR, perfektně uspořádáno a zorganizováno. Jste skvělí – díky!“
    Další hodnocení v referencích
  • Dejte si s námi do těla, do nosu i do duše! Hromadná povídací setkání lidí, co jdou do sebe, u kávy. PLKY s VLKY vždy 1-2 středy v měsíci.
  • Koukněte jak jsme hravě zvládli tanec s dětmi v Dlouhé

Semináře